Zakladatel této terapie uvedl, že fyzickému projevu nemoci předchází již dlouhou dobu disharmonie na tzv. jemně-hmotné úrovni. Techniky kraniosakrální terapie jsou zaměřeny na nejvyšší možnou harmonizaci pulsující energie, a tím také na aktivizaci a stimulaci vlastních léčebných sil těla. „Každá živá tkáň má schopnost projevovat pohyb. Každá živá buňka pulzuje. Život je pohyb,“ říká Olina Nešporová, se kterou nahlédneme pod pokličku kraniosakrální terapie.
Jak byste jednoduše popsala princip kraniosakrální terapie?
V jádru našeho těla existuje infrastruktura, sestávající z tekutin a tkání, která projevuje střídavý jemný rytmický pohyb. Všechny buňky těla reagují na toto rytmicke „dýchání“. Tak např. centrální nervová soustava a mozkomíšní mok, který jí omývá, se také rytmicky pohybují. Kraniální kosti a jejich pohyb jsou úzce spojeny s okolními tkáněmi, se systémem membrán, které vystýlají vnitřní stranu lebečních kostí. Součástí tohoto systému je i kost křížová. A toto vysvětlení nás přivádí k názvu této systemické celostní terapie, protože cranium znamená lebka, odtud „cranio“, dále pak sacrum je kost křížová a odtud tedy „sakrální“.
Jaký je tedy úkol terapeuta?
Terapeut prostřednictvím citlivých, vycvičených rukou a pomocí svého vědomého naslouchajícího nastavení vnímá tyto velmi jemné pohyby a ty jsou mu tak zdrojem důležitých klinických informací. Důležitá je orientace, nebo-li to, čemu terapeut naslouchá, protože stejně jako v mezilidských vztazích i v dotykových terapiích - jako je kraniosakrální biodynamika - platí, že to, čemu nasloucháme, k nám promlouvá. Trpělivě, respektujíc, přijímajíc, bez snahy cokoli změnit. Terapeut se tedy snaží naslouchat zdraví a univerzálním léčivým silám v systému klienta. Jedná se o jemný neinvazivní kontakt rukama na různých místech klientova těla, bez toho, aby do systému jakkoli zasahoval, něco se snažil měnit či přidávat.
Co je zamýšleným dopadem?
Záměrem kraniosakrální biodynamiky je obnovit rovnováhy, podpořit harmonický projev zdraví, odstranit místa s napětím, podpořit výše popsané rytmické proudění v místech, kde došlo k oslabení či dokonce k zastavení jeho toku, kde došlo ke zhuštění či zgelovatění tělesných tekutin, k omezení přirozené mobility a motility (schopnosti nádechu a výdechu) buněk, tkání či tělesných struktur.
V čem může člověku být taková terapie nápomocná? Dokáže léčit tělo i duši?
Již název celostní terapie je odpovědí na tuto otázku. Ano, kraniosakrální terapie je systemický přístup, přistupuje ke klientově systému (zahrnujíc tělo-mysl-ducha a duši) jako k celku a podporuje ho, aby se reguloval a léčil jako celek. Kraniosakrální terapie pracuje s příčinami a kořeny symptomů, ne s důsledky. Působí na celou škálu akutních i chronických potíží, pomáhá zpracovávat fyzická i emocionální traumata. Je vhodná pro všechny věkové kategorie.
Kde jsou kořeny tohoto principu?
Americký osteopat Dr. William G. Sutherland, který žil na přelomu 19. a 20. století, je považován za zakladetele této terapie. Je ale známo, že zmínky o práci s kraniosakralním systémem a s mozkomíšním mokem najdeme již v pramenech starého Egypta nebo v Peru a kvantová střední linie, ke které se orientujeme v biodynamice, je popsána již v tradičních systémech medicíny jako je čínský, indický či tibetský.
Kdo v tom celém udává směr a existuje nějaký univerzální postup?
Je to klientův systém, který udává tón a směr práce, ne terapeut. Z terapeutického přístupu „focusing“ zakladatele Eugena Gendlina si kraniosakralní terapie vypůjčila pojem „pociťovaný vjem“, což je pociťování vjemů a emocí na úrovni našeho těla. Je to naše veškeré vnitřní prožívání. Fyzické pocity jsou stabilnější oproti myšlenkám a emocím, které jsou naopak nestabilní. Přenášením pozornosi od myšlenek a pocitů k fyzickým požitkům dochází ke zpomalení, zpracování a klient se orientuje k přítomnému okamžiku. Pracujeme s centrální nervovou soustavou, zvláštně s jeho autonomní částí. Pokud je systém klienta velmi vyčerpaný, přehlcený a aktivovaný nebo naopak zablokováný s velkým napětím v tkáních, může trvat více setkání, než se podaří klientovu systému vstoupit do klidového stavu, do momentu, kdy nastává samoregulace a samoléčení. Ideální model zdraví neexistuje, každý máme svou historii. Ale o co se snažíme je, aby systém byl fluidní, v kontaktu se zdroji, se zdravím. U různých organismů se historie zapouzdřuje jiným způsobem. A stejně tak různým způsobem se uvolňuje. Každý systém má tak jedinečný léčebný plán. Některá ošetření tak mohou být výslovně vyživující, posilující, pracující se zdroji, jiná pak léčebná, odblokovávající, rozpouštějící různorodá přesvědčení, která utvářejí náš životní postoj a přístup. Léčení tak probíhá na mnoha úrovních.
OLINA NEŠPOROVÁ
Společně s terapeutickou jógou praktikuje kraniosakrální terapii. V Rašovicích na Kutnohorsku pořádá také kurzy ájurvédského vaření a další seberozvojové programy. Více na: www.levandulovachaloupka.cz